systematika
V současné době prochází celá ptačí systematika neustálými změnami. Je to způsobeno větším nasazením kladistiky a srovnávacími analýzami větších segmentů DNA, které nahradily fenetickou techniku DNA-DNA hybridizace, která měří podobnost bez ohledu na to, zda je homologického nebo konvergentního původu. Na ní byly založeny velké analýzy 90. let, např. tu, kterou předložili Sibley & Ahlquist (1990).[16]. Její závěry jsou dosud považovány za poměrně spolehlivé, pokud jde o seskupování jednotlivých druhů do větších celků, ne však, co se týče vzájemných vztahů mezi těmito většími skupinami. Jednou z mála potvrzených věcí je tak příbuznost vrubozobých a hrabavých a jejich postavení na bázi letců Neognathae (společná skupina, kterou je možno česky zvát drůbež). Vlivnou moderní analýzu založenou na kladistických metodách představili např. Livezey & Zusi (2007)[17]; se 150 ingroup taxony a 2954 analyzovanými znaky jde o největší rozbor svého druhu.